top of page

In-situ - kostely

Instalace realizované v letech 2012 - 2015

2012

Štěpánka Kotková
Otín u Plané, kostel Jména Panny Marie
Má Mysl
 

Co umístit do lidmi opomíjeného božího domu? Píši lidmi opomíjeného, ne Bohem, protože i když se toto místo může zdát opuštěno a zapomenuto, člověk tu stále pociťuje úctu a respekt (bohužel ne všichni stejně silně, jak je vidět na devastaci kostela). Ať už to je úcta k minulosti, či k vyšší moci, je to nepopiratelné. Cosi tu ‚visí‘ ve vzduchu. Člověk to cítí. Je to tak zjevné, ale přitom neuchopitelné.

Obklopena těmito pocity jsem věděla, že právě ‚TO‘ tady chci zhmotnit. ‚TO‘, to je všechno - energie, proudy myšlenek, modlitby, prosby, duše, oblaka kadidel, anděly, boží přítomnost… Je to kostel samotný - jeho aura.

 

Kostel je volně přístupný.

Jakub Hadrava
Luková u Manětína, kostel sv.Jiří
Věřící
 

více info: http://www.lukova-kostel.cz/vystava

 

Kostel je přístupný po předchozí domluvě s panem Petrem Kouklem

koukl.petr@email.cz

+420 606 169 636

Veronika Konturová
Všekary, kostel svaté Barbory
Světlo
 
Za vsí na mírně se táhnoucím kopečku, celkem osamoceně stojí kaple sv.Barbory. Přicházejícímu poutníkovi ukazuje svou nádheru už z dáli, ale celkový pohled nám nabídne až blízké setkání. Prázdnými otvory ve zdech, kde kdysi bývala zasazena okna, intenzivně proniká světlo z právě vycházejícího slunce a dopadá na písčitou zem, jenž už nepamatuje barevnou dlažbu. V tom si poutník všimne, že paprsek proniká nově vloženým oknem a vytváří jakési třepotání. Achátové kameny ve vitrážích mu připomínají včely. Zasněně pozoruje světlo prostupující oknem do kaple. Musela to dříve být jistě nádhera, řekne si v duchu pro sebe. Při odchodu se ještě rozhlédne z vyhlídky za kaplí po krásně zvlněné krajině, občerství se u dávno zapomenuté studánky a jako malé dítě, se pohoupe na provazové houpačce, jenž je připevněna k mocnému rameni stařičké lípy.
 
Kostel není přístupný, dílo lze vidět skrze mříž nebo zvenku.

 

Vojtěch Soukup
Branišov, kostel sv. Blažeje
Křížová cesta
 

Vytvořil kolem ruiny poutního kostela svatého Blažeje z kamenů křížovou cestu. V překrásné otevřené krajině na břehu rybníka stojí pod starobylou lípou ruina barokního chrámu. Kolem dokola zasadil Vojtěch dvanáct hrubě opracovaných ohromných trachytových kamenů. Jsou to zastavení na křížové cestě, tři kameny jsou spadlé, neboť i Kristus třikrát upadl pod křížem. Význam vztyčeného kamene nás však nemusí odkazovat jen ke křesťanství, souvisí obecně s posvátnem i v jiných starobylých kulturách. Jako by si dolmeny v kruhovém zástupu podávaly ruce i s keltskou civilizací.

 

Kostel opatřen mříží. Dílo je volně přístupné.

2013

Kristýna Kužvartová
Loreta u Týnce, kaple sv.Jana Nepomuckého
Kapka aneb hladina hloubky
 

Stačí jen jediná kapka, která lehce poruší běh času a zmrazí okamžik dopadu. Ve středu chrámové lodi proniká tato kapka hluboko pod hladinu - podlahu, čeří ji a vlní. Protíná horizont našeho současného postavení a promítá se do plochy. Zároveň však nutí k pohledu vzhůru, tedy k otázce „odkud a kam?“, a kopíruje tak ve svém účinku vertikální osu chrámu. Kruhovým vymezením je symbolem nekonečného opakování, cyklu. Vody, života i smrti.

 

Kostel je volně přístupný.

František Dvořák
Pořejov u Tachova, kostel sv.Bartoloměje
 

Přemýšlím co říci o bývalém kostelu sv. Bartoloměje nebo vůbec celkově o zaniklém městu Pořejov.  

Na tomto místě s ponurou atmosférou, kde na člověka padá tíseň, jsem chtěl vytvořit Landartovou instalaci.

Původně jsem si přál využít historii sv. Bartoloměje a adekvátním způsobem vytvořit připomínku tohoto kostela, který byl rudou stranou v minulém režimu odstřelen a na jehož místě vznikla skládka.

Bohužel stejně tak jak osud nepřál Pořejovu, tak i mě potkali obrovské strasti, které měli za následek, že pomník kostelu nestojí.

V dnešní době vznikl krásný dialog mezi přírodou a mnou. Já jsem odhalil základy a příroda jej sjednotila do zajímavé podívané. Pevně věřím, že se mi podaří vytvořit novou instalaci, která bude popisovat obrovský boj o to, aby mohl mít zaniklý kostel důstojný konec.

 

Místo je volně přístupné.

2014

Štěpánka Kotková
Nový Čestín, kaple Nejsvětější Trojice
Modlitby
 

V návaznosti na kotel v Otíně jsem využila křehkého materiálu silonových vláken, které představují jakési siločáry, vycházející ze srdce kostela – oltáře. Tyto siločáry se rozcházejí do všech světových stran a vycházejí ven z kostela polorozpadlými zdmi kaple. Energii proudící mezi těmito siločarami chci vyjádřit pomocí jemných sítí, které jsou v prostoru k těmto vlascům ukotveny a různě vytvarovány.

 

Klíče od kostela jsou na vyžadání v zámečku vedle.

Jakub Orava
Hora sv.Václava, kostel sv.Václava
Proud času
 

Inspirací mi byly filozofické myšlenky Aristotela a sv. Augustina, kteří se ve svých spisech zaobírali úvahami o čase. Práci bych přirovnal k pohybu ozubených kol v hodinovém strojku. Záměrem díla bylo nějakým způsobem výtvarně uchopit 

toto soukolí a převézt do krajiny. Zvolil jsem variantu pomocí kameno-hlíněných teras, které se pomyslně otáčejí na duchovní ose. Tuto osu mi zastupuje ohrožený kostel sv. Václava. Druhé kolo tohoto soukolí zastupuje rovinu pozemskou. Má vlastní osu orientovanou na sever, která je tvořena velkým kamenem. Duchovní a pozemské soukolí funguje na principu reliéfního prolínání.

 

Dílo je volně přístupné.

prof. Jiří Beránek
Srbice
Prorůstání
 

Na významném návrší nad obcí Srbice je vztyčen sedmimetrový žulový monolit. Místo na němž bude osazen je význačné tím, že komunikuje s románským kostelem na protějším kopci a úhlopříčně na opačné straně s kaplí při cestě na okraji zalesněného svahu.

Podle dochovaných legend na těchto místech všude vznikaly a zanikaly staré kultury. Kamenná realizace by také měla zachytávat dešťovou vodu, jako symbol základní životní potřeby.

Celý pozemek se vzrostlými stromy má navíc půdorys plující lodi. Součástí kompozice je také teréní prohlubeň, která vznikla v minulosti těžbou kamene. V té vznikne jakési ,,místo k rozjímání“.

 

Dílo je volně přístupné.

Monika Hrachová
Děpoltice u Dešenic, kaple
Lidská krajina
 

Kaple jež je stopou, projevem a svědectvím člověka v krajině. Voda, jednou ze základních k životu potřebných složek. Sklo, čistota a křehkost.

 

Chrám plný vody, plný života.

 

Záměrem bylo znovuobjevit prostor zapomenuté kaple, nedaleko vesnice Depoltice u Dešenic, jež byla součástí obytného stavení. Kapli jsem pojala jako celistvý prostor, který jsem naplnila vodou, která je v křesťanství sama o sobě hlubokou symboliku duchovního života, křtu, očištění.

 

Dílo je volně přístupné.

2015

Jakub Hadrava
Otěvěky, kostel Nejsvětější Trojice
Oltář Nejsvětější kostela
 
Obraz je složen ze tří vzájemně se překrývajících plánů, které dohromady tvoří jeden celek a obraz, odkazující na Boží trojjedinost. Každý z plánů (plechů) představuje jednu z forem Boha v křesťanské mytologii a to v pořadí směrem od pozorovatele, Otce (Boha ), Syna (Ježíše Krista ) Ducha svatého.

Oltářní obraz je tvořen obrazci nebo segmenty obrazců, které můžeme označit jako posvátná geometrie. Tato geometrie je přítomna v řadě forem živé i neživé přírody a svědčí tak o geometrické podstatě vesmíru a božském řádu, který je přítomný ve všem co nás obklopuje. 

Provázanost jednotlivých prvků způsobuje, že se obraz jakoby „mění před očima“ a co chvíli nacházíme nové souvislosti a významy, které naši mysl vedou, jak věřím k Bohu. 

 

Kostel opatřen mříží (je nepřístupný).

 

Benedikt Tolar
Krasíkov, kostel sv. Maří Magdaleny
Soustředění
  Když jsem poprvé nahlédl do kostela, všiml jsem si zásuvek na zdech. V mysli mi vytanulo trochu pejorativní označení, kterým moji křesťanští přátelé a spolužáci na AVU  kostely označovali. Mluvili o nich jako o "kancelářích Božích". Napadlo mne tehdy, že by tato kancelář potřebovala i nějaký ten přijímač, satelitní parabolu..... tvar,který víceméně evokuje vejce - jeden z atributů sv.Magdalény.

  Základem oltářního obrazu se mi stal obří satelit, na který aplikuji fyzikální soustředné stékání barvy. Malbu jsem zalakoval a využil tak i optických vlastností paraboly jako parafráze života této světice. Mám tím na mysli otočení obrazu vzhůru nohama. Přibližuje-li se divák k parabole, v jednu chvíli jeho obrácený odraz úplně ,,zmizí"... a přiblíží-li se ještě blíž, tak se spatří již s ,,nohama na zemi"...

       Objekt je tedy takovou fúzí mojí "gravitační malby" a Kapoorovské optické magie.

 

Kostel opatřen mříží.

Instalace v kostelech realizované mimo projekt Zaniklé a ohrožené kostely

Hanka Dýcková
Jindřichovice pod Smrkem, kostel sv. Jakuba
Hvězda, 2013

 

Zabývala jsem se přemýšlením o liniích a zjišťovala, jaké možnosti nabízí jejich průsečíky, rozestupy, úhly, pravidelnost.

Tématem mi byla hvězda, tedy něco nepozemského, vzdáleného, světlo na nebi jako symbol naděje.

Práce s čárou pro mne byla meditací.

Z původně samostatných kompozic mi vznikl systém geometrického dekoru kostelní podlahy, pravidelný, nekonečný, ukrývající malé i velké hvězdy a souhvězdí. Symbolizuje pro mne prolínání událostí, spojení minulosti a přítomnosti, setkávání lidí, vzájemné ovlivňování a propojení v jeden fungující celek, složený z detailů protínání. Zvlnění kamenů ctí a podporuje tento systém.

 

Kostel je volně přístupný.

Eliška Pánková
Herálec, kaple sv. Kříže
2015
 

Hra s horizontálou a vertikálou v podobě kříže. Hra se světlem a organickou kresbou která prostupuje sklem.

Časovost propojuje skleněné bloky, nachází se v procesu přeměny celku. Na jeho počátku je život, který vychází ze země. Vlivem času svou podobu mění. Prostupuje skrze sklo, stává se součásti světla, které je spojujícím bodem mezi nebem a zemí .

 

Zub času se na hrobce podepisuje i nadále.

Věřím v návrat skleněného objektu do prostor propadlé zámecké hrobky.

 

Kříž jako symbol vykoupení z hříchu, který by měl do tohoto místa přinést světlo a vytvořit pomyslnou cestu směrem vzhůru.

 

Dílo muselo být odstraněno.

Michaela Birtusová
Málkov, kostel sv.Apoleny
Bilo, bude, 2015
 

Záznam jednodenní preformance z kostela sv. Apoleny u Málkova v Českém pohraničí.

Matěj Zámečník
Úsobí u Havlíčkova Brodu, zřícenina kaple Andělů strážných
"CHRÁM ZÚSTANE CHRÁM!", 2014
 

Na zánik a současný stav jsem reagoval myšlenkou, že "CHRÁM ZÚSTANE CHRÁM!" Promodlená kolena generací a stopa duchovního místa nemůže zaniknout odsvěcením a devastací stavby. Pro toto připomenutí a navrácení života na toto duchovní místo, jsem vztyčil portál z jabloně vynášející kámen, trám procházející zdí, svato Jakubský trám oddělující loď kostela od kněžiště a 750kg vážící oltář z jednoho kusu javoru s usazeným kamenem. Oltář je umístěn dle starého ritu. Celou kompozici dokreslující půdorys stavby uzavírá kříž, který přesahuje kostel. Kříž je umístěn v lese, za prostorem kněžiště. Instalace je postupně kolorována a její ráz se mění.

 

Kostel volně přístupný.

Jakub Hanzl

Hrušovany u Žatce, kaple posledního útočiště

2015

 

Rozhodl postavit si kapli spojenou s bunkrem. Navazuji tím nejen na opevnění československé prvorepublikové, popřípadě šílené fortifikace albánské, ale také trochu na kostely a kaple pevnostního typu.

 

Je to místo k útěku před hroutící se civilizací, kde je možno nalézt usebrání, nebo dokonce duchovní spásu. Je možno se bránit před invazí fyzickou, buď prostým ukrytím se, nebo dle naturelu a situace – bráněním poslední výspy našeho umírajícího západního étosu. S tím je spojena třetí funkce tohoto multifunkčního objektu; je v v něm možné vydechnout naposledy ať už násilně, či pokojně. Takže je vlastně i potencionálním hrobem, ať už obrazným, či skutečným.

 

Dílo volně přístupné.

 

bottom of page